Ohlédnutí za Těšanskou stopou 2016

Za devatero horami, devatero brouky a čtrnáctero mandelinkami … končila Těšanská stopa. Ale protože se nesluší přeskakovat, vezmeme to hezky od začátku.

Na začátku stála spousta mravenčí práce a organizování, finanční podpora obce, Jihomoravského kraje, sboru dobrovolných hasičů a dalších dobrodinců, bez kterých by se celá akce neobešla. Tímto jim všem z celého srdce děkujeme, podpory si velmi ceníme a zavazuje nás.

Druhý ročník stopy se vydal jako batole po vlastních, byť ještě krapet nejistých nožkách. Na přípravách spolupracovaly těšanské spolky, obec, neorganizovaní dobrovolníci i děti, které si ještě loni procházeli trasu stopy samy a plnily úkoly. Všichni se snažili, aby byla Stopa letos ještě příjemnější než loni.

A jednu krásnou sobotu se všichni sešli, zase rozešli na svá stanoviště a čekali na šedesát dětí a blíže neurčený počet dospělých, kteří po skupinkách vycházeli ze startoviště za školou. Kdo zrovna neodcházel, mohl si ukrátit dlouhou chvíli na skákacím hradu nebo na motorkách. Kdo startoval, dostal lístek a vypravil se splnit šestnáct úkolů. Na stanovištích čekali myslivci, hasiči, děvčata z rodinného centra, každý se předháněl, aby ukázal, co všechno se v Těšanech dá dělat.

Nelehké úkoly daly leckdy zabrat i dospělým, zábava i poučení šly ruku v ruce. Proto dnes bezpečně poznáme daňka od muflona, víme, že ani jednoho by většina z nás netrefila, kdyby ho potkala, nespleteme si bršlici kozí nohu s černým bezem ani tepenné krvácení s žilním. Zjistili jsme, že zatímco tatínkové a maminky hrají kuličky jako profíci, pro některé děti bylo cvrnkání kuliček úplně nový zážitek („Au! To bolí!“). Zato paměť na obrázky mají děti podstatně lepší. U práce s buzolou je stav celkem vyrovnaný a můžete hádat, kdo nejlíp uzluje.

Děti zdatně ošetřily osobu napadenou medvědem, poradily si s přistáním vrtulníku, uhasily nespočetně obytných domů, vyšetřily několik případů žhářství, ve třech případech dokonce na místě zatkli podezřelé a za vydatné pomoci svědků je úspěšně odsoudily (k jednomu, pěti a sto letům nepodmíněného odnětí svobody podle závažnosti deliktu). Odvrátily chemickou katastrofu, ale bohužel včas neuhasily požár v bance ani u starostů doma. Poslední jmenované neštěstí se obešlo bez obětí na životech či zdraví, jak se ostatně můžete přesvědčit na obecním úřadě.

Všichni úspěšně zdolali úkolová stanoviště cestou tam i zpět, užili si příjemné odpoledne na vycházce, nikdo nepotřeboval první pomoc, a to dokonce ani na stanovišti zatloukání hřebíků. Děti si za tu námahu po zásluze vybraly odměny a na závěr se všichni usadili do trávy na hřišti za školou a odputovali s divadlem Koráb a pohádkou Sněhurka a sedm trpajzlíků za devatero hor a čtrnáctero mandelinek, jak už ostatně víte, pokud jste na začátku dávali pozor.

Kdybychom měli Těšanskou stopu shrnout jen do jedné věty, bylo by to málo. Ale nejspíš bychom vám řekli něco jako: „Bylo to fantastické dobrodružství a všichni jsme si ho moc užili. Příští rok to musíte zkusit taky.“ Těšanská stopa je naše, jsme na ni hrdí a nedáme ji. Napřesrok se na ni zase můžete těšit na konci května. Letos už zbývají jen fotky a milé vzpomínky.

Fotografie ZDE.