Mikulášské čertohrátky

Ohlédnutí za Mikulášskými čertohrátkami

V neděli 4. 12. 2016 přesně v pět hodin podvečer Těšany propadly chřtánu pekla. Rozrazila se vrata vedle kovárny (protože kovář je s čertem jedna ruka, to se ví odjakživa) a čerti rozbili tábor strategicky mezi kovárnou a obecním úřadem. Vpochodovali směle do vsi s hořícími vidlemi, za hlasitého řinčení řetězů a znatelného závanu síry ve vzduchu. A když vstoupí na scénu tlupa čertů, je dobře vidět, že ani dva si nejsou podobní. Taky má každý své pekelné úkoly.

Ohně hořely, červené záblesky v mlze dokreslovaly děsivou atmosféru setmělé vsi. A v některých dětech byla tak malá dušička, že stačilo jít jenom okolo, k čertům se ani nedostaly. To ale vůbec nevadilo, protože zatvrzelých hříšníků, co se nebojí ani samotného Belzebuba, se pořád našlo dost. Čerti tak měli plné ruce práce – důsledně zvážili každého, kdo se nachomýtl dostatečně blízko. Koho jeho prohřešky převážily, ten šel rovnou do klece zpytovat svědomí a činit pokání. Až když si dotyčný prošel očistcem, mohl se zvážit znovu.

Nikdo ale z klece nevystoupil čistý jako lilie. Váhu kontrolovalo tolik čertů, že snad nedošlo k žádným závažnějším omylům a nikomu se nic jen tak neprominulo. Nejchytřejší čertice (ta, co uměla psát) pořídila záznam o závažnosti dotyčných hříchů, zpečetila jej ohněm a sírou a odeslala hříšníka do temného tunelu.

Naštěstí (pro hříšníky) nevedl tunel do útrob pekelných, ale k Mikuláši a jeho andělskému doprovodu. Na přímluvy shora jsou i čerti krátcí a všem hříšníkům bylo nakonec odpuštěno, ba dokonce dostali odměnu. Samozřejmě jenom ti, kteří se přiznali a slíbili, že se polepší. Tak už to v životě chodí.

Fotogalerie ZDE