Květná neděle na kovárně

Těšany - Několik stovek návštěvníků přišlo v Květnou neděli do starobylé barokní kovárny v obci Těšany ležící jižně od Brna. Letošní ročník tradiční slavnosti vítání jara nesl název „Pivo, tabák, dýmečka, radost mého dědečka“. Jarmark s medovinou, velikonočními perníčky a ukázku téměř zapomenutých řemesel totiž výjimečně doprovázela také výstava historických dýmek a fajfek.

Kovárna z osmnáctého století hostí vítání jara každy rok. „Líbí se mi místní atmosféra. Lidové zvyky jsou teď hodně vyhledávané. Podle mě je hezké, že se ohlížíme za tradicemi,“ zhodnotila obyvatelka Těšan Helena Petláková. Na slavnost přišla podpořit svoji maminku, která pomáhá s vedením dětského kroužku Lušňáček.

Hudbou a tancem ožila náves, kde se představily děti z místního folklorního souboru Lušňáček. Na sobě měly jednoduché lidové kroje, kterým se říká „pracovní“. V minulosti se nosily ve všední dny, na neděle a svátky se oblékaly sváteční kroje. Ty se dnes ze skříní vytahují jen po čas hodů, slavnosti při příležitosti svátku patrona obce.  

Do těšanského folklorního kroužku chodí asi dvacet dětí. Problémem je nedostatek mladých chlapců, kteří by si ochotně oblékli červenou kordulku a pomáhali udržet místní tradice. „Většina našich členů jsou děvčata, chlapečci k nám moc chodit nechtějí. V celém souboru jsou jen dva,“ posteskla si jedna z vedoucích Lušňáčka Helena Petláková starší.

Umění škrábání na vajíčka předvedla Dana Sobolová z Borkovan. Rychlými a jistými pohyby zdobila jednu kraslici za druhou, přitom si stihla popovídat s kolemjdoucími. K vyškrabání prvotřídní kraslice je podle ní potřeba dlouholetá praxe. Ona sama se svému řemeslu věnuje už od čtrnácti let.

Kraslice nemusí vzniknout jen ze slepičího vajíčka. „Já mám ráda kačení vejce, protože jsou pevnější než slepičí. Někdy škrábeme i na husích vejcích, používáme dokonce i pštrosí,“ vysvětlila Sobolová.

O tajemství svého řemesla se se zájemci podělil osmdesátiletý Josef Čejka, který plete pomlázky už šedesát let. S úsměvem na tváři rozdával rady, jak klást vrbové proutky přes sebe, aby se nerozpadly při prvním šlehnutí. „Nejdůležitější je vybrat správné proutky, to zabere nejvíc času. Samotné pletení trvá jen pár minut. Přesný čas záleží na tom, jak velkou pomlázku chci uplést,“ ujasnil.

Uplést tu pravou pomlázku včetně složitého košíku u rukojeti se pokusil jeden z návšetěvníků Petr Vaněček. „Zkusím to ještě jednou, příště to musím míň utahovat,“ sdělil při pohledu na svůj první výtvor.

Starobylé dýmky zaplnily výstavní prostory kovárny. Nejstarší kusy pocházejí ze začátku devatenáctého století.

Zájemci mohli navštívit i místnost s pecí, tentokrát v ní ovšem oheň nehořel. Výheň jinak stále slouží svému původnímu účelu, tedy žhavení železa. Každý podzim se k ní sjíždějí umělečtí kováři a soupeří v soutěži Mladý těšanský kovář.

Kromě tradičních řemesel byla k vidění i ta modernější. Háčkované figurky s aktuálními motivy nabízela krojovaná prodavačka.

Děti se zabavily zdobením perníčků s velikonočními motivy. V improvizované dílně na ně čekaly desítky různých tvarů.

Kromě klasických nápojů, jakými jsou káva a čaj, se návštěvníci mohli občerstvit také medovinou nebo bezinkovým likérem. Pokud jim zachutnalo, odnesli si láhev domů.